Užívali si tu typickou důchodcovskou idylku.

Samozřejmě, já ji občas narušovala, když jsem přijela s manželem a dětmi. Ale rodiče byli takovým nečekaným hostům vždy jen rádi.

Vše se změnilo, když nám maminka zemřela. Táta to velmi těžce nesl: stal se velmi roztržitým, mohl odejít z domu a nezamknout dveře nebo nechat prázdný konvici na zapnutém sporáku.

Po dohodě s manželem jsem se rozhodla vzít tátu k nám. Byla jsem přesvědčená, že mu bude lépe s naší rodinou, a že se o něj budeme moci postarat.

Ale táta začal překvapovat ještě více. Když jsme se vraceli z práce, doma na nás čekaly buď připálené hrnce, spálené záclony, nebo nábytek přesunutý doprostřed místnosti. Táta se snažil být užitečný a hospodařil, když nás nebylo doma.

Když jsem tátu jemně prosila, aby odpočíval a nic doma nedělal, strašně se urazil. Každá moje poznámka vyvolala scénu. Táta křičel, že jsem nevděčná. Protože místo toho, abych mu poděkovala, mu vyčítám za poškozené věci.

Nejvíce mě štval zvyk mého otce schovávat naše věci. Myslel si, že vše cenné máme na očích. Takže dříve nebo později nás určitě někdo okrade.

Samozřejmě, kam přesně vše dobré schoval, si téměř okamžitě úspěšně zapomněl. A nedávno nám tento zvyk zahrál zlý žert.

Před několika měsíci jsem se rozhodla prodat rodičovský byt. Nemá smysl platit za prázdné bydlení. Rozhodnutí mi dalo hodně práce, ale táta nebyl proti, protože tam každá maličkost mu připomínala maminku.

Společně s tátou jsme jeli do rodičovského bytu, vzali jsme si vše, co by se mohlo hodit. Dokumenty na tento byt jsem přivezla domů a dala do skříně v naší ložnici s manželem.

Chvíli jsme strávili přípravou bytu na prodej, a poté jsme vložili inzerát prostřednictvím realitního agenta.

Populární zprávy teď

Jaké tajemství Agáta Hanychová skrývá před svou maminkou: "Doufám, že to nezjistí máma"

Jakub Kohár tajně oslavil 50. narozeniny: Jak oslava probíhala. Kdo z českých osobností se přidal

"Denní spánek na pracovišti. Teď rád chodím do práce": Finsko zavedlo zákon o odpočinku během pracovního dne

"Iveta Bartošová mi dala svobodu": Anna Štaidlová o rozvodu s Ladislavem Štaidlem. Život po skončení vztahu

Zobrazit více

Divně, ale kupci se našli okamžitě.

Vyhovovala jim lokalita, patro i byt. Celou částku byli ochotni dát ihned, dokonce se skoro netloukli.

Domluvili jsme se, že smlouvu uzavřeme hned následující den. Spokojená, že se prodej vyřešil tak rychle, jsem přijela domů. Vešla jsem do naší ložnice, abych vzala dokumenty a poslala je realitnímu agentovi, a ztuhla.

Postel byla přesunuta na jiné místo, stejně tak skříň, která smutně svítila prázdnými policemi. Všude se hromadily kartonové krabice naplněné věcmi.

Táta, usmívaje se, vešel za mnou. A řekl, že v jednom pořadu viděl, že naše postel stojí špatně. Proto, abychom s manželem byli zdraví a cítili se dobře, rozhodl se přesunout nábytek.

Nechtěla jsem se s tátou opět hádat. Tak jsem ho co nejklidněji zeptala, kam dal složku s dokumenty, která ležela na horní polici.

Ani jsem se nepřekvapila, když řekl, že ve skříni žádnou složku neviděl. A všechny věci ze skříně dal do krabic, aby ji bylo snazší přesunout.

Ten večer rodina zůstala bez večeře. Dětem s úkoly také nepomohla. Vše proto, že jsem hledala dokumenty.

Do pozdní noci jsem nejprve vyndávala obsah krabic, poté jsem ho skládala zpět. Když byla prohlédnuta poslední krabice, s hrůzou jsem si uvědomila, že dokumenty zmizely bez stopy.

Byla jsem na konci. Celý večer jsem se věnovala nějakému nesmyslu jen proto, že táta rozhodl, že v naší ložnici nábytek nestojí podle „pravidla“. Ale kdo vůbec chtěl, aby se vměšoval tam, kam nemá?

Táta v obýváku sledoval další pořad pro důchodce. Snažila jsem se nekřičet, řekla jsem, že jsem nenašla dokumenty na byt a požádala jsem ho, aby si vzpomněl, kam je mohl dát. Samozřejmě, táta si nevzpomněl, naopak se znovu urazil. A začal svou obvyklou písničku o tom, jaká jsem nevděčná. Znovu jsme se pohádali. A navíc jsme si řekli spoustu špatných věcí.

Ráno jsem byla nevyspaná a unavená hroznou bolestí hlavy a ještě jsem musela omluvit se kupujícím. Vysvětlila jsem situaci a požádala je, aby počkali, dokud nebudu moci dokumenty obnovit. Samozřejmě, dohoda se neuskutečnila. Kupci našli jinou možnost.

Chápu, že stáří čeká na každého z nás. Snažím se k tátovým kouskům stavět klidně. Ale upřímně, jsem z celé té situace strašně unavená. Manžel navrhl dát tátu do placeného domova pro seniory. Nejdříve jsem odmítala tuto možnost, ale nyní jsem pochopila, že je třeba to znovu dobře promyslet.