"Tchyně naprosto odmítá hlídat vnuka, prohlásila, že to není její starost. A kdo by se měl starat, když ne babička"

Místo v mateřské školce zatím nemáme, tak se snažíme vypořádat, jak umíme. Chápu, že starší ženě je těžké s neklidným dítětem, ale prababička Lenka se snaží vše držet pod kontrolou.

Ačkoliv s dítětem vzácně chodí na procházky, na oplátku je malý vždy nasycený, čistý a včas uložený ke spánku.

Hledat chůvu také není řešení. Měli jsme 4 pokusy, ale každý z nich skončil neúspěšně.

Jedna neuměla vařit, druhá přiváděla do našeho domu cizí lidi, třetí jednoduše zmizela a nezvedala telefon, a čtvrtá byla stejného věku jako moje prababička.

Dobří kandidáti si za své služby účtují pro nás neúnosné částky.

Co se týče mých rodičů, ti nemohou hlídat Kubu.

Mamka s tátou ještě pracují a na důchod půjdou až za několik let. Ovšem tchyně už je doma delší dobu.

Dříve nás s manželem pospíchala, prý kdy už konečně porodím vnuka, a teď Alena se o dítě vůbec nezajímá. Veškerý svůj volný čas žena tráví s kamarádkami nebo kavalíry.

Navštěvuje restaurace, divadla a výstavy. A ještě tchyně ráda vyšívá a čte knihy.

Právě proto Aleně nikdy není do hlavy po Kubovi. Říká, že vnuci nejsou její starost. Své děti vychovala sama, tak ať si poradíme i my.

Chápu, že tchyně nám není povinna pomáhat, ale ví, v jaké situaci jsme. Podle mého názoru by nejbližší příbuzní takto jednat neměli.

Probrali jsme všechny možnosti a nemáme jinou volbu, než se pokusit přesvědčit Alenu, aby se o Jakuba starala, ale nevím, jak na to...

Co si myslíte, měla by tchyně pomoci s výchovou vnuka? Kdo má v této situaci pravdu?