Babička nemohla zadržet slzy. Na prahu stál pytel s oblečením. Vnuk se k ní vyšplhal do náruče, objal ji kolem krku a rozplakal se

To bylo před pěti lety. Často tam jezdil na služební cesty a později potkal Martu.

Byla obyčejná dívka, nic zvláštního, prostě taková, jakou hledal pokaždé, když byl na služební cestě, aby nebyl sám a mohl se bavit.

A co na tom bylo špatného? Byl svobodný, mohl si to dovolit.

Marta se do něj zamilovala a to od prvního pohledu, myslela si, že je to ten pravý pro ni.

Ale uběhlo několik týdnů a Adam se vrátil do rodného města, i když Martě slíbil zlaté hory.

Další tři roky uplynuly a Adam se rozhodl oženit s Larou, dcerou majitele firmy. V té době nebylo jasné, zda opravdu miluje tuto dívku, nebo to dělá pro ni.

Časem skutečně přestal zajímat o ostatní dívky, přestal chodit ven a pravděpodobně se opravdu zamiloval. Začali plánovat dítě, ale nic z toho nevyšlo.

Později Lara obdržela strašnou diagnózu - nebude moci mít děti.

Manžel byl zklamán, ale ve všem podporoval svou ženu. Jednoho dne Adam obdržel telefonát od sociálních služeb a bylo mu řečeno, že má syna a může ho adoptovat.

Muž to řekl Laře a ona nedělala scény, ale tiše se oblékla a řekla, že nemůže chlapce nechat, nemůže udělat všechno. Adam byl zapsán jako otec v rodném listu a tak ho našli.

Šli si pro dítě... Chlapec se přitulil k starší ženě, plakal a prosil, aby ho nepouštěla.

Adam pochopil, že nemůže takto dítě odtrhnout od rodiny, potřeboval, aby se syn k nim přivykl. Lara stála a sledovala tuto scénu, poté chytila Adama za ruku a navrhla, že si vezme jeho i jeho babičku, aby s nimi bydleli a stali se velkou a šťastnou rodinou.

Žijí spolu již dva roky, babička prošla léčbou a nyní je opravdu lépe, chlapec volá Adama a Laru svými rodiči a jsou opravdu velmi šťastní.