Není to tak dávno, co sama jsem nad tím přemýšlela, protože se mi to také stalo. Po třiceti letech společného života jsme se s manželem rozhodli rozvést.
Rozhodli jsme se tak společně, nikdo na nikoho nebyl naštvaný, jen se to stalo, naše cesty se náhle rozešly.
A zdálo by se, že pro páry, jako jsme byli my, nemohou se rozvést. Vždyť se zdálo, že toho máme spoustu společného. Děti, nemovitosti a vůbec celý život.
Manželství je těžké, musí být chráněno, neustále udržováno, je potřeba pracovat na vztahu. Mladí se obvykle rozcházejí, protože nesplňují své očekávání o manželovi. V hlavě si každý vytváří dokonalý obraz, a když přijde na pravdu, všechno se zhroutí.
U lidí, kteří spolu žijí 20-30 let, je všechno jinak. Lidé znají zvyky jeden druhého nazpaměť. Ale postupem času, se chce čím dál méně času trávit s manželem, a více času trávit na vlastní zájmy.
Děti jsou již dospělé, každý má svůj vlastní život a ukazuje se, že nic společného nezůstává. Nakonec dospějete k závěru, že kromě společných dětí nemáte s manželem nic společného.
A vlastně takto i přichází rozhodnutí o rozvodu. Zda je toho líto? Asi ano. Ale cesta zpět není, za sebou člověk jen má celou minulost, je třeba si jí vážit.
Pokud po 30 letech společného života zjistíte, že se k sobě nehodíte, není to problém, rozejděte se a žijte dál.
PSALI JSME: VELMI DRAHÁ POMSTA: NEVĚSTA SE DOZVĚDĚLA O ZRADĚ A PRODALA PRSTEN, KTERÝ BYL RODINNOU PAMÁTKOU
“Snacha opustila dítě a já a můj syn jsme si ho vzali domů”
Příběh ze života: "Jsem vdaná už 15 let. Ale zamilovala jsem se do kolegy v práci"
Jak vypadá manželka nejkrásnějšího araba světa
"Jako plyšová hračka": nejmenší pudl na světě
PŘIPOMÍNÁME: S MANŽELEM JSME SPOLU UŽ OSM LET. TCHÝNĚ MĚ ALE STÁLE NENÁVIDÍ
