Chodím do práce, dělám práci v domě, také na zahradě všechno rostu a starám se o všechno. A pomoc není ani od manžela, ani od dvou synů.
Jednou jsem prosila kluky, aby mi pomohli umýt nádobí, vyprat oblečení. Odpověď od nich je taková, že táta nic nedělá, takže i oni nebudou. Takhle je manžel vychoval.
Jednou jsem přišla z práce a neuvařila večeři. Řekla jsem, ať si něco připraví sami. Na to jsem ale uslyšela dlouhá monolog o tom, že já to dělat musím. Nevydržela a šla za kamarádkou. Už mi volala máma. Zavolal jí manžel a stěžoval si, že doma nevářím jídlo.
Řekla jsem mámě, že jsem z toho všeho hrozně unavená. Tak jsem to schytala i od mámy. Takový ženský osud je podle ní normální. A já už to prostě nevydržím.
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "KAMARÁDKA ZA MNOU PŘIJELA DO ITÁLIE ABY SI NAŠLA MANŽELA. ODJELA SAMA, SVOU VLASTNÍ VINOU"