O co tady jde, hned povím. Před rokem jsme museli s manželem cestovat za prací do jiné části země. Byt prodávat jsme nechtěli, protože po roce se chtěli vrátit. Rozhodli jsme se dát na rok byt do pronájmu. A navíc i vydělat peníze.
Myslela jsme si, že nájemníci se našli dobré. Vždy platili včas, udělali malou rekonstrukci bytu. Od sousedů nebyly nikdy žádné stížnosti a my jsme byli ve všem spokojeni.
Rok uplynul, vrátili jsme se domů, nájemníci už se odstěhovali a já si všimla, že polovina nábytku a věcí prostě není, jsou pryč. Ale kam zmizeli? Ukradli je? Měli jsme drahý nábytek, jehož část byla nahrazena levným čínským. Napsala jsem těmto nájemníkům, začala jsem se ptát, co a jak. A oni mi odpověděli, že nábytek se jim nelíbil, a tak ho nahradili novým. Vysvětlila jsem jim, že ten starý nábytek byl mnohem dražší, nakonec jsem neuslyšela žádnou odpověď.
Začala manžela obtěžovat, aby to vyřešila. A jemu je to úplně jedno. Prý mu to je jedno. I když čínská je levná, ale nová. Nechápe, že nábytek jsem dostal od příbuzných, byl pro mě také z morálního hlediska důležitý.
Jak dlouho jsem se ho nesnažila přemluvit, aby něco udělal, nic neudělal. Co je to za člověka, který se mnou žije, když je mu jedno, co je pro mě důležité? Nebo přeháním?
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "KAROLÍNA MĚLA SPOUSTU CTITELŮ, ALE ČEKALA, ŽE SE OBJEVÍ NĚKDO JEŠTĚ LEPŠÍ"
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "ABYCH DOSÁHLA KARIÉRNÍHO ÚSPĚCHU, MUSÍM SE PŘESTĚHOVAT DO JINÉHO MĚSTA A MANŽEL JE PROTI"
